Milion Čechů má kvůli alkoholu zdravotní problémy

Pijí Češi skutečně víc v porovnání s jinými národy?

Podle dostupných čísel ano. Poslední zpráva Světové zdravotnické organizace uvádí, že Češi vypijí čtrnáct litrů čistého alkoholu na hlavu ročně. Jsme na třetí příčce za Litvou a Moldavskem.

Musíme si uvědomit, že pití nejsou jen dva extrémní póly, jako je abstinence a závislost. Ta se rozvíjí postupně: na začátku je mírná konzumace, poté rozlišujeme rizikové a škodlivé pití a až poslední stadium je závislost na alkoholu. V Česku je milion lidí, kteří užívají alkohol škodlivým způsobem, a to je ohromné číslo.

Co to znamená škodlivé pití?

U těchto lidí by lékařské vyšetření odhalilo zdravotní poškození v důsledku pití alkoholu, ale i další problémy mimo zdravotních: psychické obtíže, problémy v zaměstnání, ve vztazích a podobně. Ti lidé ještě nejsou plně závislí, ale už jim alkohol působí škody na zdraví i v jiných oblastech. A takových je u nás jeden milion.

Jak se pozná závislost na alkoholu?

Je to často plíživě, pozvolna se rozvíjející onemocnění, které je zrádné právě v tom, jak je pomalé. Většina našich pacientů pila dlouhé roky a postupně navyšovala dávky, až se u nich začaly objevovat abstinenční příznaky, bažení a zvýšená chuť na alkohol, podle kterých poznáme rozvíjející se závislost.

Často dochází k výrazné redukci zájmů: člověk sportoval, chodil do kina, divadla, a tyto koníčky začal zanedbávat či se jim přestal věnovat úplně. Zbylý čas si nahrazuje alkoholem. Dochází také k poruše ovládání, člověk vypije víc, než plánoval. Řekne, že domů přijde v deset večer, a vrátí se za dva dny.

Co o naší společnosti vypovídá to, že si k narozeninám nejčastěji dáváme lahve s alkoholem?

Vypovídá to o tom, že alkohol je u nás vysoce tolerovaný, je brán jako všelék. Je bezvadný, když chceme slavit, jako doplněk a podpora zábavy. Na druhou stranu jej využíváme, i když máme smutek. Je součástí každodenního života. Ať jsou Vánoce, nebo Velikonoce, vždy je důvod se napít a to je problematické.

Existuje něco jako bezpečné pití?

O tom se u nás vedou široké debaty. Můj názor je, a nejen můj, ale i autorit v našem oboru, že bezpečné pití neexistuje. Jediná bezpečná dávka alkoholu je nulová. Často slýcháme názory, že dvě skleničky vína jsou zdraví prospěšné. Různé studie ale prokázaly, že i takto malé dávky mohou mít vliv na rozvoj různých onemocnění.

Ministerstvo zdravotnictví nedávno představilo kampaň proti pití alkoholu, natočilo několik televizních spotů. Vnímáte ji jako efektivní?

Ty spoty jako takové by jistě šly udělat lépe. Kampaně jsou potřeba, ale čím víc jsou cílené na širší veřejnost, tím jejich efektivita klesá. Kampaň by měla být cílená na konkrétní skupinu, třeba na mladistvé či matky na mateřské, které jsou velmi rizikovou skupinou. U celoplošných kampaní ale účinnost klesá. I tak mají svůj význam, aspoň upozorní, že pít alkohol není v pořádku a normální je nepít.

Jaké jsou varovné signály, že člověk pije příliš?

Každý čtenář by si měl položit čtyři otázky, které my sami pokládáme těm, kdo k nám přijdou. První zní: Cítil jste sám někdy potřebu své pití snížit nebo přestat? Druhá otázka je, jestli vaše pití kritizují lidé ve vašem okolí. Za třetí: Měl jste někdy pocit viny? To je silný průvodní signál. A čtvrtá otázka je, jestli má člověk potřebu pít po ránu. To jsou čtyři kraťoučké otázky, a pokud je tři a více odpovědí kladných, pak se s vysokou mírou pravděpodobnosti jedná o závislost. I jednu kladnou odpověď už je třeba zkoumat a ptát se dál.

Mají některé sociální skupiny větší sklony k závislostem? Mluví se třeba o osamělých ženách.

Se závislostmi pracuji čtrnáct let a poznal jsem všechny sociální skupiny. Za posledních pět let do mé ordinace chodí podnikatelé, lékaři, dělníci žijící na ubytovnách, nezaměstnaní… Sociální status na to nemá vliv. Rozdíl je jen v látkách, které konzumují. Lidé bez prostředků se uchylují k levnému vínu a dřív, nyní už tolik ne, měli problémy s čicháním toluenu. Lidé z vyšší vrstvy pijí lepší alkohol.

Existují cílové skupiny, které jsou ohroženější. Už jsem mluvil o matkách na mateřské. Neříkám, že je to nejkritičtější skupina, ale jedná se o velmi těžké období. Hodně matek řeší svou úzkost alkoholem, zvlášť když nemají oporu v manželovi.

Jak se závislost na alkoholu léčí? Je to opravdu takové, jak to známe z filmů?

Léčí se dvěma způsoby: v rámci pobytové léčby na lůžkách psychiatrických nemocnic nebo v adiktologických ambulancích. Léčba probíhá formou psychoterapie a farmakoterapie a nejdůležitější je opravdu skupinová psychiatrie, kde sdílíte s ostatními lidmi svůj příběh a dostáváte zpětnou vazbu.

Velmi podstatná je rodinná terapie a práce s rodinou. Málokdo z nás žije sám a rodinu nemá. Vaší závislostí na alkoholu trpí manžel, manželka, děti, rodiče. Rodinu je třeba připravit na novou situaci: když jde pacient do léčebny, vrátí se jako někdo jiný. Abstinuje, jinak se chová. Pravidlo „suché domácnosti“ například překvapuje řadu lidí. Je potřeba nemít doma vůbec žádný alkohol, protože pro abstinujícího pacienta je velmi snadné otevřít skříň a napít se.

*zdroj: Novinky.cz